700 km stopem na jeden zátah – Den 9.

Dnes máme v plánu dojet přes Rabat a Casablanku až do Essaouiry, přístavního města na jihozápadě Maroka, vzdáleného téměř 700 kilometrů. Trochu troufalé, že? Paní domu nám poradila, kterým autobusem se dostaneme za město. Po cestě ale zjišťujeme, že víme spíš pouze přibližný směr a číslo autobusu. My kluci šikovní se ale ptáme policistů, jedněch z mála lidí, kteří v Maroku mluví anglicky. Jedeme tedy autobusem, ale vůbec netušíme, kam míří. Když máme tedy pocit, že už se spíš vzdalujeme, než přibližujeme k místu našeho cíle, raději vystupujeme.

 Jsme stále ještě asi 6 km od místa na stop. Ptáme se tedy kolemjdoucích a ti nám poradí, že taxi nestojí moc peněz, tak ať ho zkusíme. No znáte taxikáře, najel s námi několik zbytečných kilometrů navíc a chtěl víc, než jsme se domluvili. Jsme trochu naštvaní, ale jsme alespoň na místě. Potkáváme zde dalšího stopaře, který je k našemu překvapení také z Maroka. Ten po chvíli odjíždí, my tu ale čekáme dál. Po půl hodince ale zastavuje milý starší pán ve svém Mercedesu, který nás odváží až za Casablanku.

Zde nás nabírá slečna, která se živí razítkováním pasů cizincům na místním letišti. Přesto, že jsme si s ní krásně pokecali, nás vyhodila úplně špatně. Na dálnici. My jsme ale stále nepoučitelní, takže jsme si vystoupili. To byla ale totální hloupost, jdeme tedy ke sjezdu na dálnici, kde téměř nic nejezdí, a zkoušíme si stopnout auto. Nakonec pán zastaví, neumí ale jako většina Maročanů anglicky. Přes jeho kamarádku se po telefonu domlouváme, kam nám má pán zastavit. Když už se téměř dokážeme domluvit, že bychom rádi vystoupili na benzinové stanici, pán ale stejně kousek před ní sjíždí a omlouvá se, že už dál jet nemůže. My si tedy ten kus na benzínku dojdeme pěšky a jsme z dnešního stopování už opravdu unaveni.

Na benzínce moc lidí není. McDonald, který obvykle oplývá auty, vypadal jako naše záchrana, to by se ale nesměl teprve stavět… Nakonec se nám po dost dlouhé době povede udělat dojem na mladého muže, který jede do Marrákeše. Jelikož je dost hodin, shodneme se, že bude lepší jet s ním. Do Essaouiry si už v klidu dojedeme druhý den ráno. Přeci jen máme ještě tři dny do odletu.

Pán dělá jakousi zákaznickou podporu a umí perfektně anglicky. Takhle jsme si za celou dobu v Maroku s nikým nepokecali. Pán byl blázen do hor a vylezl dokonce na Kilimandžáro. Sice na něm prý skoro zemřel, ale o to víc se to počítá. Už spřádá plány na další výstupy. Chtěl by pokořit nejvyšší vrcholky všech kontinentů. Ve městě nám ukáže čtvrť, ve které vyrůstal a vyhazuje nás téměř na náměstí. My si po cestě zabookovaly hostel a jdeme se najíst na místo doporučené manžely Švandovými na webu Cestoletu. Byli jsme zde také nejspíše druzí turisté. Zase jsme bez pomoci menu krásně odhadli cenu jídla a bylo i celkem dobré.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.