Logo LCR

LCR Den 1. – Začátek nejšílenějšího závodu po Evropě

Co je to lowcostrace?

 Ve zkratce cestuješ 10 dní po Evropě ve dvojici, každý z vás má k dispozici pouze 2500,- kč. Máš 40 míst, ze kterých si vybereš, které projedeš a plníš různé výzvy. Z těch 2500 nechceš utratit ani korunu, jelikož jsou to tvé body. Jídlo si s sebou můžeš vzít pouze na prvních 24 hodin, pak už si musíš něco sám obstarat. Spíš tam kde to zrovna jde, třeba pod širákem za benzínkou. Start i cíl je v Praze na náplavce, za těch 10 dnů musíš procestovat Evropu a stihnout se vrátit zpátky. Kdo nasbírá nejvíce bodů, vyhrál! Další pravidla na: www.lowcostrace.com 

Den 0. Do toho s tebou nejdu

Už rok před lowcost race 2018, mě Vojta přemlouval, ale já jsem nakonec kvůli pracovní nabídce jet nemohl. Slíbil jsem, že s ním pojedu další rok a upřímně se mi moc nechtělo. Pořád jsem se bál, kde budeme spát, co budeme jíst, když nemáme utratit korunu, prostě jsem tomu celému moc nevěřil. Jak se ale termín blížil, říkal jsem si, že už asi není cesty zpět a naplánovali jsme cestu po Balkáně. Kvůli větší pravděpodobnosti hezčího počasí, než je např. na severu. Levnějším potravinám kdybychom museli něco kupovat (což se nakonec ukázalo, že když trávíte čas hlavně na benzínkách a podobných místech, je to vlastně úplně jedno). A také kvůli tomu, že jsou tam dobří lidé a je tam jednoduché stopovat (což jsme později zjistili, že taky neplatí pro všechny místa)

Den 1. Nejrychlejší start

Sedím v autobuse do Prahy, v 9:00 je zahájení LCR na náplavce. Můj plán koupit si před zahájením rychleschnoucí ručník se rozpadá ve chvíli, kdy zjistím, že Decathlon otevírá ve stejný čas, jako máme sraz. S menší panikou doufám, že je to jediná věc, kterou jsem zapomněl. Scházím se s mým parťákem a dlouholetým kamarádem Vojtou na černém mostě. Ten se mi vysmívá, že to zvládnu bez ručníku, těch 10 dní. Říkám v žádném případě, ještě dnes si ho tu seženu.

Asi 30 minut před zahájením se setkáváme s kamarádkami z týmu Nymbus 2000. Díky nám zjišťují, že nemají žádné fixy a říkáme si, že s mým ručníkem na tom nejsme ještě tak špatně. Bez fixy se stopařka[1] s místem, kam máte v plánu jet, píše opravdu těžko.

 [1] Stopařka – Karton, Cedule, Mazací tabule, prostě cokoli na co se dá nějak napsat místo kam chcete jet, většinou pouze zkratkou, čím originálnější, tím lepší.

Zahájení LCR
Důležité je vědět, kterým směrem chcete jet 😉

Po zahájení se rozdělujeme, já jedu na Zličín pro ručník a Vojta na Staromák vyměnit koruny za eura. Cestou v metru s dalšími lowcosťáky po jejich otázkách jak to že jedu sám, říkám, že jsme se s parťákem rozdělili, jeden na sever, druhý na jih, abychom toho stihli za těch 10 dní co nejvíc. (nejdřív nechápali a celkem mi to žrali) Na místě, které nám přišlo, jako nejlepší pro stopování směr Mnichov stojí další dva týmy. „No tak to bude něco se odsud dostat“ říkáme si z Vojtou.

Stopařka Plzeň - Mnichov
Důležité je vědět, kterým směrem chcete jet 😉

Nevěřili jsme tomu, ale po několika minutách zastavila mladá slečna, která vzala nejen nás, ale i holky z týmu Medik a Matfyzák, které stopovali před námi. Přišlo na řadu naše první vysvětlování co je to Lowcost race a slečna z toho byla natolik nadšená, že jí přišlo nezbytné nám hned něco koupit. Abychom si svezení zasloužili, plním svůj první dobrý skutek a pomáhám slečně natankovat, jelikož nebylo možné zastavit jinak než nádrží na druhé straně od stojanu. Zastavuje nám v KFC koupí pár dobrot a dává každému týmu 200Kč když nás vysazuje na benzínce v Plzni.

první stop

Netrvalo dlouho a po otázce na pána, jestli nejede směr Rozvadov, jsme seděli v autě. Nevím, co vše jsme mu stihli za tu malou chvíli říci, ale když se vracel ze zaplacení benzínu, dostali jsme od něj každý redbull. Vypadlo z něj, že o Lowcost race četl nějaký článek, tak že mu nemusíme nic vysvětlovat. Jeho nadšení ze závodu také nebylo malé a ihned po zastavení na benzínce před Rozvadovem, začal hulákat na vedlejší auto u stojanu: „Dobrej, tady kluci jedou takovej závod, nejdete náhodou na Mnichov?“ Odpověd byla: „To je hezké, my jsme ale plní a máme tu 6 psů“. A mluvili pravdu, vážně měli auto plné krásných kolií.

Jelikož nás vyráželo z Prahy 150 týmů, o konkurenci nebyla nouze. Stejně jako celou cestu jsme se i několik týmů setkali na rozvadovské benzínce. Po desítkách minut mi mladší řidič nového passatu oznámil, že jedou s přítelkyní směrem na Mnichov přesněji k jezeru Achensee (Asi 70km od našeho prvního checpointu[1] Krimml). „Nikoho lepšího jsem najít nemohl“ řekl jsem si. Moje radost ale netrvala dlouho, jelikož by nás prý rád vzal, ale jeho přítelkyně se na to moc netváří. Dal nám ale naději, že jsou na jídlo do MCdonalds a že jí zkusí přemluvit. Napjatě jsme se tedy dále ptali ostatních aut a čekali, jak tahle šance dopadne. Když odcházeli k autu, zeptal jsem se, jak to tedy vidí a podíval se na mě a říká, že nás tedy vezmou. Měly jsme opravdu velikou radost. Nejenom že se dostaneme první den za hranice Republiky ale takové opravdu blízko k našemu prvnímu cíli.

 [1] checpointy – ze 40ti míst po celé evropě, které byly známy několik dní před závodem, si dvojice závodníků vybere, které by chtěla běhěm závodu „zdolat“. Úkol spočívá né pouze v dojetí za určené místo, ale zároveň splnení výzvy na tomto místě.

naše třetí stopnuté auto v závodě z Rozvadova až k Achensee

Celkem rychle jsme se s Alexem a Kamčou seznámili, řekli jsme, že jediné co jim můžeme nabídnout je panák metaxy, abychom splnili naši první denní výzvu[2], připít si s někým za hranicemi. Součást výzvy byla nejlepší fotka, jak si připíjíme a možnost vyhrát Flašku metaxy. Přijíždíme k jezeru Achensee, bylo asi 7 hodin, slunce pomalu zapadalo za rakouské kopce a já vytahuji gopro kameru, fotíme si společné selfie a já říkám, že tu soutěž u nejlepší fotku prostě musíme vyhrát. Se zbytkem flašky se nám tahat nechtělo, tak jsme jí vyměnili za 4 snickersky, tyroslké klobásky, pivo a vodu. Věděli jsme, že se nám bude jídlo v budoucnu hodit. Loučíme se s párem, který míří do hotelu za 5000 na noc. My míříme k našemu lowcost milion hvězdičkovému hotelu k jezeru. Ještě před spaním ho využijeme ke koupání, v takhle teplé vodě jsme snad nikdy nebyli. Dva mladí brigádníci ze Slovenska nás u vody ještě ujistí, že není problém, abychom si ustlali pár metrů od jezera a tak jsme taky udělali.

Takový start jsme si nepředstavovali ani ve snu. Kolem druhé hodiny odpolední jsme bez velkých nadějí začali s obrovskou konkurencí v Praze. No a o několik hodin později se nacházíme o 534 kilometrů dál, na překrásném místě, nadosah našeho prvního cíle. Bomba

 [2] denní výzvy – součástí závodu byla i aplikace Lowcostrace 2018, kde byly checkpointy po evropě, výzvy, které bylo možno plnit během celého závodu a výzvy, které byly určeny pouze na daný den.

Fotografie, která nám doufáme zajistí výhru pětihevězdičkové metaxy