Péťa přilétá včas – Den 10.

Dnes ráno přiletí Peťulín, náš kamarád a cestovatelský parťák. Byli jsme společně např. na Ukrajině, v Moldavsku a s Vojtou procestoval Írán. Chtěli jsme ho krásně přivítat na letišti. Měli jsme připraven vítací transparent i vlajku. Počítáme s tím, že se po příletu bude prokazovat vízy, stejně jako my, dáváme si tedy dost na čas.

Jelikož jsme záměrně vybrali ubytování nedaleko letiště, jdeme na metro pěšky. Slétají se na nás tuktukáři, my hrdě odmítáme s tím, že na letiště jedeme metrem. Oni nám samozřejmě říkají, že metro nejezdí, jelikož je holi. „No samozřejmě že nejezdí“, říkáme si pro sebe. Co vše by také tuktukář turistům kvůli kšeftu nenakecal.

Dojdeme ke vstupu do metra, kde stojí dva policisté a oznamují nám, že metro je zavřené… Neskutečné, zavřít metro v 20 milionovém městě a hlavním městě Indie kvůli svátku, to se může stát snad jedině v Indii. Rozhodneme se, že jelikož Péťa bude určitě ještě čekat, jdeme na terminál pěšky.

Asi po kilometru si uvědomíme, že náš plán ho přivítat prostě nevyjde. Nevypadá to, že by na letiště vůbec vedl chodník a cesta je ještě opravdu daleká. Jdeme zpátky na hotel svižnějším krokem, Péťa už na nás totiž nejspíš čeká. Jelikož ale nemá Indickou simkartu ani wifi, neví, že my za ním nepřijdeme. Přidáme do kroku a dáváme do telefonu českou simkartu, abychom mu mohli napsat SMS s adresou hotelu. Asi po hodině Péťa dorazí na hotel a konečně ho můžeme pořádně přivítat.

Jsme kompletní. Vzhůru do víru velkoměsta. Voláme Uber a frčíme směr staré Dillí. Zde už to s Vojtou dobře známe z prvního dne. Chceme ukázat Péťovi tu pořádnou Indii, jakou jsme zažili po příletu. Přijedeme na místo nevěříme svým očím, nikde ani noha. Místo kde jste 10 dní zpátky nepřešli zdraví silnici, zeje prázdnotou. Velké zklamání, město normálně plné života se proměnilo na město duchů. Kde jsou ty velké davy, házející po sobě barvy?

Zastaví u nás tuktukář, pomaže nás barvou a popřeje „happy holi“.  Vyptává se, kam nás má dovézt. Říkáme že někam, kde probíhají velké oslavy svátku holi. Chvíli nás vozí, ale my tušíme, že to s oslavami nebude žádná sláva. Později narazíme na skupinku kluků, tuktukář nás u nich vyhodí, s tím, že „tak tady máte někoho, kdo slaví“.

Kluci jsou hodně fajn. Jeden z nich se k nám ochotně připojí, aby nám pomohl najít ty davy lidí, pokryté barvami. Bohužel ani jemu se to moc nedaří. Netušíme, co máme dělat. Jsme v centru 14 milionového města na největší Indický svátek a město je jako by byl zákaz vycházení.

Najdu na internetu, že se několik kilometrů od centra koná hudební festival, určený pro tento svátek. Je po poledni a za chvíli už se konečně otevírá metro. Jedeme tedy tam. Jdeme od metra na místo, odhodláni si koupit vstupenky.

Po cestě a potkáváme skupinku mladých zjevně trochu alkoholem nasáklých studentů, podobné věkové kategorie. 3 slečny a 1 kluk – tudíž jeden kluk zde přebýval, podle nás, rozhodně ten Indický. Bohužel to byl teda přítel jedné ze slečen. Popřejí nám „Happy Holi“ tím, že nám pomažou práškové barvy po obličeji.

Prý o festivalu četli také, jdeme se tam tedy podívat. Holky jsou celkem rozverné, jedna dokonce začne Petra i objímat. Jdeme na místo konání, bavíme se o všem možném. Holky celkem dobře zvládají angličtinu. Klučina nejspíš taky, ale moc se nevyjadřuje. Nejspíš vycítil přítomnost tří soků, drží se tedy v ústraní.

Přijdeme k parku, žádná auta na parkovišti, nikde nikdo. Po chvíli zjistíme, že celá akce byl jeden velký hoax… Podobná akce se v Dillí konala pár let zpátky a byl o ní veliký zájem, tak si z toho někdo udělal srandu a udělat fejkové „oficiální“ stránky. Tak co teď? Naštěstí máme alespoň novou partu přátel. Jdeme se s nimi toulat po okolí. Zatím jsme nikde nenarazili na pytlíček s barvami, tak poprosíme holky, jestli by nám je nepomohly zkusit najít, abychom si také mohli nějaké koupit.Uděláme zásoby barevného prášku a jdeme ho ihned vyzkoušet. Následovala obrovská barevná bitva a my konečně zažívali ten pravý Holi festival. Blbnuli jsme takto dalších několik hodin. Povídali si a pak se k večeru rozloučili s tím, že až se sem budeme při zpáteční cestě vracet, rozhodně se musíme v Dillí sejít!

Pokud vás zajímá, jak taková oslava probíhá, zde máte video!

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.