jezero Achensee po ránu

LCR Den 2. – Rakouskem cestou necestou

První noc byla pro oba s jedním okem otevřeným. Nejsme zvyklí spát pod širákem, celou noc kolem nás někdo chodil a to včetně lidí venčící psy.

vlevo před stromy jsme si minulý večer ustalili, nyní pokračujeme dál v cestě
Vlevo před těmi stromy je naše již ustlané lože

Probuzení u jezera Achensee bylo ale nádherné. Píšeme a kreslíme originální stopařku s názvem Krimml a já dokreslím vodopád, po několika minutách u silnice zastaví Pán, co jede až ze Severu Německa, je rád že si alespoň na zbytek cesty může popovídat. Přes to, že původně neměl v plánu podívat se na vodopád, zajíždí si s námi několik kilometrů, navíc má kartu aby nemusel platit průjezd přes kopec. Dá nám radu, ať jdeme k vodopádu z levé strany, abychom nemuseli platit. (ano, zde v rakousku platíte opravdu na vše)

Stopařka s namalovaným vodopádem
Tyrolské klobásky a snickersky, které nás budou živit následující 2 dny
Antonín, týpek z Berlína
Tonda, milý pán, který si s námi pěkně zajel a ještě nám ušetřil peníze za vstup k vodopádu.

Plníme první Checkpoint – vykoupání ve vodopádu (několik metrů pod vodopádem na místě kde není divoká voda). Podle map ostatních týmu zjišťujeme, že jsme nejspíš první, kdo byl u vodopádu, a máme velikou radost. Museli jsme lézt do vody dvakrát, jelikož jsem si uvědomil, že nás pán natočil tak, že to vypadá, že se koupeme v jakékoli náhodné řece. Bylo to nejspíš nutné a ano, voda byla opravdu ledová.

Plnění prvního úkolu
Koupačka pod vodopádem

Dostat se z malé rakouské vesničky, nebylo ale tak jednoduché. Čekali jsme několik hodin a po strašně dlouhé době (po srovnání s minulým dnem) nasedáme k zedníkům do dodávky, dozadu mezi jejich nářadí.

mezi nářadím u zedníků v dodávce
Nářadí, horko, ale hlavně už jedeme dál!

Pomalu se posouváme po rakousku, konkurujeme si s dalšími týmy, kteří mají stejný směr jako my. Kupodivu se nachází milí lidé, kteří nás berou všechny 4.

Stopování ve 4 lidech? žádný problém
Třeba Johanka, která nás bere rovnou i s týmem Malý a velký

 

Po dalším celkem zoufalém čekání v městečku Lienz zastavuje Berny. Jeden z největších borců jakého jsme na cestě potkali, také cestovatel, také stopař. Hrozně nadšený z našeho závodu nám říká, jak nám chce pomoct splnit všechny naše výzvy a už pomalu volá kamarádovi který má prý letadlo, abychom si ho mohli, jakože stopnout. Jelikož mu nefunguje klimatizace, bere nás k jezeru Weisensee na vykoupání. Náš plán na výzvu „nešpindíry“ se pomalu plní, už se myjeme téměř dvakrát denně. Po menším osvěžení mě nechává řídit, aby nám pomohl splnit alespoň nějakou výzvu (hádejte, jestli jsem si vzal řidičák, nejvíc mi to vyčítal Vojta, který sám žádný nemá. Proč bych si asi bral řidičák, když jedu na stopovací závod?!).

plním výzvu, řiď stopnuté auto

Berny nás vykládá na odpočívadle pod Villachem, dostáváme oříšky a dává mi několik euro se Slovy: „To máš za to, že jsi mě odvezl“.

Je tu mnoho čechů kteří mají auto narvané věcmi až po strop, zdá se, že se odsud už dnes nedostaneme, jelikož tu nikde směr Slovinsko nejede. Po více než hodině vyhlížení aut (a stromů, které nikdo nevyužil jako záchod, tudíž by se k nim dala přidělat hamaka[2] a přenocovat) přijdu k BMW M3, kde sedí zmatený mladík, který jede do Srbska. Když jsem mu vysvětlil, že pojede přes Lublaň, kam jsme měli namířeno a že ho neubodáme ani neokrademe, souhlasil, že nás sveze. Odmítáme lákavou nabídku jet s ním až na hranice Srbska a Rumunska, čímž bychom se sice dostali kousek od jednoho checpointu, ale totálně tím změnily náš plán. Navíc Dimitry uměl pouze německy, jelikož pracoval ve Švýcarsku, ale angličtina mu moc nešla, to už bylo lepší bavit se s ním srbsko-česky. Už se stmívá a rozhodnutí povečeřet tyroslké klobásy a ustlat si vedle dálnice abychom mohly ráno brzy stopovat bylo jasné. Večeře pěkně na benzínce, takové té nonstopky, která je většinou záchrana každého stopaře.

 [2] Hamaka – houpací síť, která je malá, skladná a strašně pohodlná. K dostání za pár korun v prodejnách Decathlon

Dimitry ze Srbska
Dimitry, jazyková bariéra nám dělala menší potíže, ale když člověk chce, nějak se domluvíte vždy 🙂