karavana

Hurá do Maroka! – Den 1.

Můj plán navštívit Maroko se mi rodil v hlavě už na podzim roku 2018, protože jsem věděl, že nás čeká dlouhá zima, kterou nejspíš nebudu moci vydržet v ČR. Jelikož ale Vojta měl podobné nápady, rozhodl jsem se tedy, že ho vezmu s sebou a v lednu jsme koupili letenky.

Jak to už u nás bývá, není čas plánovat nic dlouho dopředu, oba jsme dost zaneprázdněni školou a prací. Náš první sraz ohledně Maroka byl tedy týden před odletem. Nakreslili jsme si na mapách tuto trasu. Odlet byl 17.3.2019.

Přibližný plán trasy
Přibližný plán trasy

Původní plán, prostopovat 2000 kilometrů skrz Maroko za pouhých 11 dní, se zdál dost nemožný. To jsme ale ještě netušili, co nás čeká.

Celé jsme to pojali stylem lowcostrace, v tom smyslu, že jsme téměř nikdy nevěděli, kde budeme večer spát a co nás další den čeká. Prostě jsme měli nahrubo namalovanou trasu a pak se uvidí. Ono při cestování stopem to stejně moc plánovat nejde.

Odlétáme

Srážíme se s Vojtou v Praze na letišti. Venku je něco málo pod hranicí deseti stupňů, většinu věcí z batohu máme tedy na sobě. Je to vůbec poprvé, co odlétáme spolu přímo z Prahy, a ještě k tomu takto přímo do Marrákeše, města naší finální destinace. Čtyři hodiny letu, které moc neutíkají. Alespoň vidíme na chvíli zasněženou Francii a Švýcarsko a já dostávám chuť si zalyžovat.

V půl šesté přistáváme trochu tvrdě, kvůli průletu bouří, na letiště v Marrákeši. Venkovní teplota 25 stupňů nás příjemně praští do nosu. Následuje vyplňování jakéhosi imigračního papíru a musíme na povel zjistit, jak se jmenuje náš hostel a vysvětlit panu celníkovi, že bez internetu mu nemůžeme rezervaci hostelu ukázat. Nakonec ale bez problému vstupujeme na marockou půdu a jdeme koupit SIM karty. Věděli jsme, že se dají koupit 2 GB, a že by nám měli stačit. Paní nás ale zarazí, že nejmenší, co má jsou 10 GB za 10 euro. Nás ale bohužel naučili na prvním stupni číst, tak se jí zeptám znovu: „Opravdu?“ a ukážu na obrázek, kde jsou 2 a 5 GB. Ona tedy s šibalským úsměvem přiznává barvu. Máme i 5 GB za 5 euro a vysvětluje, že menší se nám už nevplatí. Vyhrála! Kupujeme a rovnou měníme několik euro.

Imigrační list
Imigrační list

Z letiště k našemu ubytování je to přibližně 7 kilometrů, což se nám pěšky opravdu jít nechce a stopování asi nebude to pravé ořechové. Rozhodně nechceme jet taxíkem za 600 DH. *(Ano lidé, kteří sem přiletí a nemají tušení o marockých cenách, mohou být ihned po výstupu z letiště „okradeni“ o 1500 Kč) Nejedeme ani tzv. Air shuttle za 40 DH, protože to není vůbec nutné. Jako správní Lowcost cestovatelé jsme si hezky zjistili, že cca 5 minut cesty od východu z letiště jezdí městská doprava přímo do centra za 4 DH.

 Marocká měna je Dirham a k datu cesty (březen 2019) byl přibližně 1DH = 2,38 Kč

Už díky jinému klimatu, zmatku na silnici a na pohled jinak vypadajícím lidem jsme se postupně seznamovali se zemí, která se od těch evropských celkem liší. Jediné, co jsme tedy nevysledovali, je číslo autobusu. S tím nám ale během chvíle pomáhá mladý klučina, který přiletěl s námi a začne se ptát místních arabsky, čímž si získá naši pozornost. Získal si jí tedy už předtím jeho nevšedním vzhledem, arabským oblečením a velkým prstenem na ruce. Jeho jméno je Tomáš Laňka, průvodce, cestovatel a moc milý kluk. Po seznámení jsme si ho získali nejspíš i my, jelikož se do vteřiny rozhodl zrušit rezervaci jeho hostelu a jít s námi. Mimo jiné také proto, že náš hostel je levnější :D.

Vystupujeme na hlavním náměstí JEMAA EL-FNA v centru medíny a společně s dvěma Češkami, které má Tomáš chvíli na starost vyrážíme na večeři. Jelikož už tu je Tomáš po několikáté, vezme nás do jeho oblíbené restaurace. Jdeme přes náměstí a hned máme možnost využít všechny schopnosti, které jsme se dočetli před odletem do této země. Minimálně na náměstí JEMAA EL-FNA se nenechte s nikým nalákat na fotku. Také si nezkoušejte fotit pouliční umělce, nechat si pomalovat ruku henou, nebo si nechat hodit hada kolem krku. Pokud totiž nebudete obrněni trpělivostí, ostražitostí a dostatečně připraveni odmítnout deset lidí za minutu, může se vám stát, že se vaše vyměněné tisíce, brzy změní v prach a slzy. My jsme se těmto lidem radši vyhýbali velikým obloukem.

Náměstí JEMAA EL-FNA
Náměstí JEMAA EL-FNA

Zasedáme do restaurace a máme první zkušenosti s marockým čajem, jehož nevšední chuť nás bude provázet dalších 11 dní. Nalévání z výšky nás neskutečně bavilo, co nás ale bavilo ještě víc, byla jeho chuť. Další milá maličkost byla přítomnost čerstvých různobarevných oliv s pálivou omáčkou a marocký chléb. Tento předkrm byl na stole v téměř každé restauraci. Opravdu doporučuji ochutnat i pokud nejíte olivy, jsou totiž výborné (Vojtíka jsem nepřemluvil). Následoval rajčatový salát a tažín, jídlo, které si většina lidí se severní Afrikou spojí. Toto vše zakončilo „vánoční“ cukroví, ozvláštněné olejem z růží. My se mimo jiné dostaneme až ke zdroji tohoto oleje, dokonce budeme svědky revoluční obchodní schůzky mezi Francií a Marokem, o tom ale později.

Čaj, předkrm, salát, hlavní jídlo a zákusek, to vše za pouhých 50 DH na náměstí v Marrákeši. Zde je možné utratit i 800 DH ve třech lidech, pokud si nedáte pozor a necháte se zlákat do jednoho z desítek stánků uprostřed náměstí.

 Mám mnoho informacích od jistých doktorů z Hořovic, kterým se k mému údivu podařilo naletět na většinu zmiňovaných pastí. To jsem ale zjistil až v letadle směrem domů.

S matkou a její dcerou jsme se rozloučili a pokračovali na náš hostel. Po cestě jsme ale učinili další velký objev. Čerstvě mačkaný pomerančový džus, který je prostě povinnost ochutnat. Stojí 4 DH a je k dostání v jednom z dalších desítek stánků na náměstí. A kdybyste ho nějakou velikou náhodou přehlédli, nezoufejte, jeho majitelé vás rozhodně nepřehlédnou a budou na vás hulákat i když půjdete 50 metrů daleko. Posilněni čerstvým ovocem, vyrážíme po jedné z nejrušnějších uliček, která je ale zároveň nejrychlejší trasou do hostelu. Na prodírání mezi lidmi ještě nejsme tolik zvyklí a na hulákání lidí ze všech stran, kteří vám budou nabízet vše od sirek po lokomotivu také ne.

Rušné ulice Marrakeše
Rušné ulice Marrakeše

 Podle výšky, z které vám hostitel/obsluhující nalévá čaj, se pozná, jak moc si vás váží.

Na hostelu dostáváme další dávku marockého čaje, není sice už tak dobrý jako předchozí, ale je to součást pohostinnosti a rituálu při většině uvítání u někoho v domě. Takže neremcáme, pijeme, zabydlujeme se, bereme pouze nejnutnější věci a vyrážíme zpátky do města. Vybíráme jednu z několika restaurací, která má terasu s výhledem na centrum medíny a dáváme si… no přeci mátový čaj! S překrásným výhledem na ruch u tržišť přemítáme nad životem. Dozvídáme se více o životě Tomáše Laňky, jeho cestách, přednáškách a zájezdech, které ho mimo jiné živí. Ještě nakoupíme pár pohledů, u jejichž pevné ceny nám Tomáš díky jeho arabštině ušetří pár dirhamů a jdeme zpátky na hostel. Ještě dostáváme pár rad a tipů ohledně Maroka, popřejeme si šťastnou cestu a jdeme spát, druhý den se vydáváme každý vlastní cestou.

 Medina je označení pro starou část mnoha severoafrických měst. Typická medína je opevněná, tvoří ji bludiště úzkých uliček, někdy dokonce zastřešených a položených v několika patrech nad sebou. Tato středověká vnitřní města Arabové stavěli už od 9. století. Medíny často obsahují historické fontány, paláce a mešity. Tyto památky jsou chráněné kvůli svému kulturnímu významu (a také přitahují turisty). Kvůli velmi úzkým a křivolakým ulicím v medínách nebývají auta a v některých případech ani motocykly a kola. Některé ulice nejsou ani metr široké. Některé medíny byly takto budovány záměrně, aby zmátly a zpomalily útočníky. Rozsáhlé a vyhlášené jsou například medíny v marockých městech Fès, Marrákeš či Tetuán.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.