Logo LCR

LCR Den 1. – Začátek nejšílenějšího závodu po Evropě

Co je to LowCost race?

Ve zkratce cestuješ 10 dní po Evropě ve dvojici, každý z vás má k dispozici pouze 2500,- kč. Máš 40 míst, ze kterých si vybereš, které projedeš a plníš různé výzvy. Z těch 2500 nechceš utratit ani korunu, jelikož jsou to tvé body. Jídlo si s sebou můžeš vzít pouze na prvních 24 hodin, pak už si musíš něco sám obstarat. Spíš tam, kde to zrovna jde, třeba pod širákem za benzínkou. Start i cíl je v Praze na náplavce, za těch 10 dnů musíš procestovat Evropu a stihnout se vrátit zpátky. Kdo nasbírá nejvíce bodů, vyhrál! Další pravidla na: www.lowcostrace.com

Logicky nějaké peníze utratit musíš, můžeš si je ale také vydělat zpět, toto vše zapisuješ do aplikace spendee. Co jsi jedl, kde jsi spal, kam jsi dojel? to vše zapisuješ a posíláš fotky do aplikace Lowcostrace. Především to ale celé závisí na tom, aby byly všechny týmy férové a nepodváděli.


Den 0. Do toho s tebou nejdu

Už rok před LowCost race 2018, mě Vojta přemlouval, abych se s ním závodu zúčastnil. Ale já jsem nakonec kvůli pracovní nabídce jet nemohl. Slíbil jsem tedy, že s ním pojedu další rok, ale upřímně… moc se mi nechtělo. Pořád jsem se bál, kde budeme spát a co budeme jíst, když nemáme utratit korunu. Prostě jsem tomu celému moc nevěřil.

Jak se ale termín blížil, říkal jsem si, že už asi není cesty zpět a naplánovali jsme cestu na Balkán. Čistě z praktického hlediska – kvůli větší pravděpodobnosti hezčího počasí, než je např. na severu. Levnějším potravinám v případě, že bychom museli něco kupovat (což se nakonec ukázalo, že když trávíte čas hlavně na benzínkách a podobných místech, je to všude stejně drahé). A také kvůli tomu, že jsou tam dobří lidé a stopování tam je údajně jednodušší (o pravdivosti této informace se tedy budeme následující dny přesvědčovat).


Den 1. Nejrychlejší start

Sedím v autobuse do Prahy. V 9:00 je zahájení závodu na Náplavce. Můj plán koupit si před zahájením rychleschnoucí ručník se rozpadá ve chvíli, kdy zjistím, že Decathlon otevírá ve stejný čas, jako máme sraz. S menší panikou doufám, že je to jediná věc, kterou jsem zapomněl. Scházím se s mým parťákem a dlouholetým kamarádem Vojtou na Černém Mostě. Ten mě popichuje, že 10 dní zvládnu i bez ručníku. V žádném případě, ještě dnes si ho tu seženu.

Asi 30 minut před zahájením se setkáváme s kamarádkami z týmu Nymbus 2000. Díky nám si uvědomují, že doma zapomněly fixy a s Vojtou usoudíme, že s mým ručníkem na tom nejsme ještě tak špatně. Bez fixy se totiž stopařka[1] s místem, kam máte v plánu jet, píše opravdu těžko. Nakonec jsme se slitovali a dvě jsme jim darovali.

 [1] Stopařka – karton, cedule, mazací tabule, prostě cokoli na co se dá nějak napsat místo kam chcete jet, většinou pouze zkratkou, čím originálnější, tím lepší.

Zahájení LCR
Zahájení LCR je celkem zmatek 😀

Po zahájení se s Vojtou rozdělujeme. Já jedu na Zličín pro ručník a Vojta do směnárny vyměnit koruny za eura. Cestou v metru se setkávám s dalšími lowcosťáky. Po jejich zvídavých otázkách jak je možné, že jedu sám, si z nich trošku utahuju a vysvětluju, že jsme se s parťákem rozdělili. Jeden na sever a druhý na jih, abychom toho stihli za těch 10 dní co nejvíc. Ze začátku celkem nechápali a žrali mi to. S parťákem si dáváme sraz na stanici metra Hůrka a míříme k silnici na Plzeň. Na místě, které nám přišlo, jako nejlepší už stojí další dva týmy. „No tak to bude něco se odsud dostat,“ říkáme si s Vojtou.

Nevěřili jsme tomu, ale po několika minutách zastavila mladá slečna, která vzala nejen nás, ale i holky z týmu Medik a Matfyzák, které stopovali před námi. Přišlo na řadu naše první vysvětlování co je to LowCost race. Slečna z toho byla natolik nadšená, že jí přišlo nezbytné nám hned něco koupit. Zastavuje nám v KFC a kupuje pro nás nějaké dobroty.  Abychom si svezení zasloužili, plním svůj první dobrý skutek a pomáhám naší slečně přetáhnout hadici na druhou stranu auta kvůli natankování, jelikož se tu nedalo lépe zastavit. V Plzni se loučíme a každý tým dostáváme ještě 200 Kč na rozloučenou.

Netrvalo dlouho a po otázce na pána, jestli nejede směr Rozvadov, sedíme v autě. Nevím, co vše jsme mu stihli za tu malou chvíli říct, ale když se vracel ze zaplacení benzínu, do ruky nám dává redbull. Vypadlo z něj, že o Lowcost race četl nějaký článek, tak že mu nemusíme nic vysvětlovat. Jeho nadšení ze závodu také nebylo malé a ihned po zastavení na benzínce před Rozvadovem začal hulákat na vedlejší auto u stojanu: „Dobrej, tady kluci jedou takovej závod, nejdete náhodou na Mnichov?“ Odpověd byla: „To je hezké, my jsme ale plní a máme tu 6 psů“. A mluvili pravdu, vážně měli auto plné krásných kolií. A tak začíná maraton v ukořistění řidičů, kteří míří do Německa.

Jelikož z Prahy vyráželo 150 týmů, o konkurenci nebyla nouze. Opět se tak setkáváme s dalšími na rozvadovské benzínce. Po nějaké době mi mladší řidič nového Passatu oznámil, že jedou s přítelkyní směrem na Mnichov, přesněji k jezeru Achensee (Asi 70km od našeho prvního checkpointu[2], vodopádu Krimml). „Nikoho lepšího jsem najít nemohl,“ řekl jsem si. Moje radost ale netrvala dlouho, jelikož by nás prý rád vzal, ale jeho přítelkyně se na to moc netváří. Dal nám ale naději, že jdou na jídlo a zkusí ji přemluvit.

Značně napjatí jsme se tedy dále ptali ostatních aut a čekali, jak tahle šance dopadne. Když odcházeli k autu, zeptal jsem se, jak to tedy vidí. Podíval se na mě a říká, že nás tedy vezmou. Měli jsme opravdu velikou radost. Nejen, že se dostaneme první den za hranice naší republiky, ale navíc budeme opravdu blízko k našemu prvnímu cíli.

 [2] Checkpointy – ze 40 míst po celé Evropě, které byly známy několik dní před závodem, si dvojice závodníků vybere, které by chtěla běhěm závodu „zdolat“. Úkol nespočívá pouze v dojetí na určené místo, ale zároveň ve splnění výzvy na tomto místě.

Celkem rychle jsme se s Alexem a Kamčou seznámili. Jediné, co jim za tak dlouhé svezení můžeme nabídnout je panák Metaxy. Tu jsme totiž dostali na přilepšenou hned na startu. Zároveň tak splníme naši první denní výzvu[2], připít si s někým za hranicemi. Součástí výzvy byla soutěž o nejlepší fotku přípitku a možnost vyhrát flašku Metaxy. Přijíždíme k jezeru Achensee, je asi 7 večer, slunce pomalu zapadá za rakouské kopce a já vytahuji Gopro kameru. Fotíme si společné selfie a já sebevědomě prohlašuji, že tu soutěž u nejlepší fotku prostě musíme vyhrát!

Se zbytkem flašky se nám tahat nechtělo, a tak jsme jí nakonec vyměnili za 4 snickersky, tyroslké klobásky, pivo a vodu. Věděli jsme, že se nám bude jídlo v budoucnu hodit. Loučíme se s párem, který míří do hotelu za 5000 Kč na noc. My míříme k našemu lowcost milion hvězdičkovému hotelu k jezeru. Ještě před spaním ho využijeme ke koupání. V takhle teplé vodě jsme snad nikdy nebyli. Dva mladí brigádníci ze Slovenska nás u vody ještě ujistí, že není problém, abychom si ustlali pár metrů od jezera. A tak jsme taky udělali.

 [2] Denní výzvy – součástí závodu byly výzvy, které bylo možné plnit během celého závodu. Mimo ně jsme ale každé ráno obdrželi i denní výzvu, která musela být splněna do 22:00.

Takový start jsme si nepředstavovali ani ve snu. Kolem druhé hodiny odpolední jsme bez velkých nadějí začali s obrovskou konkurencí v Praze. No a o několik hodin později se nacházíme o 534 kilometrů dál. Na překrásném místě, nadosah našeho prvního cíle. Bomba.


Pokud se vám článek líbil, udělejte nám radost a sdílejte ho prosím.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.