Budapešť

LCR Den 10. – Téměř doma

Tento den je náším cílem vesnička na hranicích Slovenska a Česka. Bydlí tady totiž Lucky babička. Jdeme najít nejbližší pítko a u dětského parku v něm dáváme „sprchu“ a vaříme ukradenou kukuřici.

Jdeme skrz město na benzínku. První je absolutně mrtvá. Když už náhodou přijede auto, pokračuje na Balaton. Přemýšlíme, jestli radši nejet k vodě. Nakonec ale zastavuje pár, který nás hodí alespoň na benzínku o několik kilometrů dál, která na mapě vypadala větší a nadějnější. Potkáváme na nich smutný pár z Holandska, který na ní už údajně přešlapuje dvě hodiny. Určitě nechceme dopadnout jako oni. Lepší nápad bude vzít to směr Slovensko přes okrsky. Lucce a Davidovi zastavuje za pár minut mladík, který bohužel nemá v autě místo pro nás. Tak tiše závidíme a doufáme, že ani my nebudeme čekat dlouho.

Já, už nějaký zmožený čekáním, si lehám na trávník a Vojta s celkem dobrou náladou stopuje. Najednou zastavuje starší pár s karavanem. Míří na dovolenou. My nadšeně nastupujeme a ihned dostáváme čokoládového šneka a vodu. Po cestě zjišťujeme, že pán zavezl Lucku s Davidem zpátky na mrtvou benzínku s tím, že odtud se jim bude nejlépe stopovat. Holky s koštětem (Nymbus 2000) se zase plácají na dálnici před Budapeští, kde je někdo vyhodil.

Máme dilema. Nevíme, zda chceme jet až do Györu a poté stopovat přes Bratislavu nebo pokračovat po okrscích. Nakonec se necháváme vyhodit na hranicích se Slovenskem v Komárnu. Pojedeme přes okrsky. Uděláme zde rychlý nákup a jdeme k silnici směrem na Nové Zámky. Paní co zastavuje vedle nás, jelikož na někoho čeká, nás ubezpečuje, že tady bydlí zlí lidé a že nám rozhodně nikdo nezastaví! Sotva to dořekne, zastavuje nám auto. Chorvat! Chorvati tedy staví pouze na Slovensku, v Chorvatsku rozhodně ne.

Dále nám zastavuje pán se synem a s humorem připomínají, ať si nedáváme batohy do kufru, aniž by jeden z nás nastoupil. Ať nám s nimi náhodou neujedou. Vypráví nám, jak u sebe doma dříve provozovali něco jakou couchsurfing [1] a měli u sebe ubytovaných mnoho zajímavých lidí. Zajíždí si s námi opravdu daleko a vystupujeme na přímé cestě k našemu cíli. Jsme asi 25 kilometrů do Jablonice. Dostáváme ovoce a oni odjíždí do Bratislavy. Tento den jsme nejrychlejší ze všech. David s Luckou jsou ještě kus za námi a my doufáme, že na ně nebudeme dlouho čekat. Máme totiž spát u její babičky, oni to musí dneska zvládnout.

My spokojeně stopujeme a zastavuje nám starší pár, který dříve stopoval po Itálii. Po tom, co jim vyprávíme o pohostinnosti lidí, které jsme na cestě potkali odpovídají, že nám sice nemůžou nic dát, ale že nás tedy hodí až tam, kam potřebujeme. I když bydlí o 10 kilometrů blíže. Už zbývá počkat na „Nevyměknem“, kteří přijíždějí asi hodinku po nás. Přicházíme do domu Lucčiny babičky a cítíme ten vítězný pocit. Střecha nad hlavou, sprcha a jídlo. Dlouho jsme nebyli takto spokojeni. Poté jdeme popít domácí víno s dalšími členy rodiny a vyprávět jim zážitky z cest.

 [1] Couchsurfing je možnost ubytování pro cestovatele zdarma, prostě vás někdo nechá přespat u sebe doma. Platíte tím, že s daným člověkem trávíte společný čas.


Pokud se vám článek líbil, udělejte nám radost a sdílejte ho prosím.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.