LCR Den 11. – Stihneme to dojet?

Dneska je poslední den. Pořádně se nasnídáme a budeme rádi, když naším tempem, který jsme obvykle měli, budeme v 5 odpoledne v Praze. První auto nás bere všechny pár kilometrů. Dále ale pokračujeme každý sám. Vždy jenom několik kilometrů. Na hranici s Českem ale úplnou náhodou narážíme na pána, který jede přímo do Prahy. S radostí mu umyjeme obrovské čelní sklo a spokojeně jedeme do našeho cíle. Zvláštní pocit posledního stopování. Dorážíme do Prahy asi kolem jedné hodiny. Po cestě na Náplavku už to nevydržíme a kupujeme nějaký alkohol na oslavu. Na Náplavce si vyprávíme zážitky s ostatními lowcosťáky. Všichni jich máme samozřejmě plno. Při vyhlášení víme, že vyhrát určitě nemůžeme, jelikož jsme se rozhodli od čtvrtého dne neplnit výzvy. Stále jsem si byl ale jistý, že vyhrajeme láhev 12 hvězdičkové Metaxy za fotku z Rakouska. A taky se stalo, jsme mezi třemi týmy, kteří to vyhráli, tak alespoň něco!

Tento závod ale vůbec nebyl o výhře. Zkušenosti, poznání nových lidí a kultury. To je ta největší výhra. Následovala malá párty a přespání u Lucky.

Druhý den míříme domů už autobusem, jaký to nezvyk. Mě přijede autobus pozdě do Jičína a další mi jede až za hodinu a půl, no přeci nebudu čekat. Jdu na stopa a jedu mého rodného města. A ano, dojel jsem domů stopem!

Shrnutí,

Naše statistika potvrzuje, že jako tým dvou kluků jste na tom opravdu nejhůř a musíte se při stopování obrnit velikou trpělivostí. Pokud jste kluci a nemáte obrovské štěstí, je stopování po Chorvastkém pobřeží past. Na druhou stranu prostopovat tuto zemi podél moře od severu k jihu je zážitek. V Černé Hoře jsou nejskvělejší lidé, s jakými jsme měli za závod tu čest. Nikdy neztrácejte naději, i ty nejhorší scénáře musí nějak skončit. LowCost race 2018 byl neskutečný zážitek. Příjemný, strašný, občas s pocitem bezdnaděje a plný zkušeností, které opravdu při výletě s cestovkou nezažijete. Zakladatelé mají pocit, že to, co zde každý z nás zažije za 10 dní, nezažijí někteří lidé za celý život.

Ujeli jsme zhruba 3 300 kilometrů stopem, navštívili jsme 7 států, stopli jsme si 43 automobilů (z toho jeden dvakrát po sobě). Od Fiata Twingo, přes dodávku s nářadím, tři obytné vozy, Alfu Romeo Giulietta a samozřejmě i luxusnější vozy jako například Audi RS5 Quattro. Stopli jsme si zedníky, automechaničku, starostu, vojáka, rodiče s dětmi na zadních sedačkách, prodejce lodí, kapitána výletní lodě. Jo a taky jednu chorvatskou ponorku.


Pokud se vám článek líbil, udělejte nám radost a sdílejte ho prosím.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.