LCR Den 3. – Do Chorvatska stopnout si ponorku – NEW

Probouzíme se vedle dálnice na pozemku kdovíkoho. Poštípaní od komáru a ještě ke všemu v 5 ráno. Snídáme snickers a pouštíme se do stopování, na podle všeho nejlepším místě v Lublani. To nám potvrdí i starší paní, která přijde k silnici, zamává nad hlavou pěti eurovkou a do minuty odjíždí. „Tak už víme, jak se to dělá,“ říkáme si.

Netrvá to ani půl hodiny a přichází další zajímavý pán, který sem přišel také stopovat. Kvůli jeho neobvyklému vzhledu, který jsme ale už někde viděli, si vysloužil ihned přezdívku DJ Paul Bulva. Odjíždí sice rychleji než my, nás ale nabírá několik desítek minut po něm pán s dětmi na zadní sedačce. Míří ke slovinskému moři. Hrozně ho zajímala naše česká jídla, takže jsme se mu celou cestu snažili vysvětlit, jak se vaří svíčková. I když jsme to sami pořádně nevěděli.

Dále nás nabírá zvláštní, ale hodně usměvavá paní. Také dříve stopovala, tak prý musela zastavit, jelikož si nebyla jistá, jestli nečekáme moc dlouho. Poté nás nechává hádat její práci. Zjišťujeme, že v Rakousku jsou asi 2% automechaniků ženy a ona je jednou z nich. Po cestě se dozvídáme o tragické události v Rakousku[1]. Jelikož jsme již před mostem na ostrov Krk, kde je náš další checkpoint, domluvíme se, že tam dojedeme a pak promyslíme co dál.

  událost – na checkpointu v Rakousku se stala nehoda a jedna z účastnic závodu se utopila ve vodopádu, zřejmě vlastní vinnou. Plnění výzvy za tuto událost nemohlo.

Po 15 minutách, které teda byly hodně dlouhé, jelikož bylo pravé poledne a asi 36 stupňů ve stínu (my stopovali na sluníčku, protože nebyla jiná možnost) nám zastavil pár, který mířil do Krku na dovolenou. Shodou náhod jsme zjistili, že Uro pracuje v půjčovně člunů na jezeře Bled, kde jsme byli před pár týdny. Dovezli nás až k moři a ukazují nám, kde by bylo možné večer složit hlavu.

Jelikož jsme měli za sebou 2 denní cestu bez nějaké velké pauzy, skočili jsme do moře a užívali si chvilku klidu vyvalení na pláži. Ostrov Krk se nám velice zalíbil, rozhodli jsme se, že tu zůstaneme alespoň dnes. Jelikož je v Krku mnoho čechů, náš hlad byl veliký a chuť utrácet peníze malá, oslovili jsme českou rodinu, pomohli jim složit stan a dostali jsme chleby se slaninou, hořčicí a 20 kun. Všechny peníze, které u sebe měli, nám dali.

Při volných chvílích jsme se snažili vymyslet, jak splnit výzvy zadané tvůrci závodu. Například řídit ponorku je přeci nemožné, říkáme si. Napadlo nás ale, že v přístavu jsou takové výletní ponorky pro turisty, že by…? Postupně na Krk přijížděly další týmy. První, se kterými jsme se setkali, byl tým „Nevymněknem“. V tuto chvíli ještě vůbec netušíme, co pro nás toto setkání znamená do budoucna.

Vyrážíme na nákup do Lidlu, který byl trochu z ruky. Po cestě nám oznamují, že se jim povedlo si domluvit zadarmo svezení ve vyhlídkové polo-ponorce (ano, dostali úplně stejný nápad jako my, jenom byly rychlejší). Rozhodujeme se, že je jdeme zkusit ukecat taky, nemáme co ztratit. Povedlo se, všichni 4 sedíme v ponorce a k dotáhnutí této výzvy už stačilo pouze to, aby se Lucka zeptala, jestli může chvíli řídit. A slavné video bylo na světě. Výzva, která se zdála jako absolutně nemožná, byla splněna!

U fontány ve městě se setkáváme s dalším týmem. Dáváme dohromady provedení výzvy v Krku – buskování[2] v centru, které bude obsahovat jazykolam „Strč prst skrz Krk“. Přijíždí další týmy, které mají dokonce i hudební nástroje. Dáváme dohromady osmičlenný tým. Když máme natrénováno, Lucka s Davidem a Vojtou ještě uspořádají menší plavecký závod v malé, ale dlouhé fontáně a jde se na malé náměstíčko.

Spolu se zpěvem písničky Strč prst skrz krk od Bobrů, přidáváme i několik českých písní a sklízíme pro nás celkem veliký úspěch. Za naše „umění“ si vyděláváme asi 1000 korun za dvě hodiny.

 [2] buskování – vydělávání peněz na ulici, nikoliv žebráním, nýbrž zpíváním, tančením, prostě čímkoli co zabaví kolemjdoucí lidi, kteří vám poté hodí nějakou tu korunu.

Peníze sice máme, ale toužíme si zkusit „vyžebrat“ i nějaké jídlo. Napoprvé jsme úspěšní a dostáváme dvoje výborné hranolky a ke spokojenosti nám už chybělo jen koupit si zmrzlinu. Takže hranolky a zmrzlina – zrovna jedna z těch lepších lowcostových večeří.

Na ostrov dorazily i další týmy, které jsme všechny dovedli na místo u moře, kde jsme společně složili hlavu. Ještě před spaním jsme v kolečku seděli v moři s lahví vína a pozorovali padající perseidy. Takové momenty zůstávají nezapomenutelné.