Ranní probuzení v Krku

LCR Den 4. – Ráj na zemi střídá peklo

Ještě krásnější než u Achensee, bylo probuzení v hamace, na východ slunce několik metrů u moře.

Následovala snídaně (Guláš z pytlíku na cestovním vařiči s párkem a ztvrdlým chlebem) a plán vypadnout z ostrova co nejdřív než bude obrovské horko a dostat se nejlépe do naší další zastávky v Baru (město v černé hoře, né místo s alkoholem). To ale bylo 724 km dál po pobřeží a nevím, jestli jsme si v tu chvíli zjistili jak daleko to je, nebo jak jsme si mohli myslet, že tam, jenž tento den dokážeme dojet.

Kotlíková snídaně
Kotlíková snídaně

Těžko se nám toto místo opouštělo, sprcha za jednu kunu, kohout s vodou, zásuvky u převlékáren, wifi z plážového baru, slunce, moře, správná parta, nechybělo nám tu opravdu nic. Po cestě za město nás lákala splnit výzvu a osedlat si velblouda z Cirkusu na okraji města, ale kvůli událostem které se stali, jsme se rozhodli už neplnit denní výzvy, pokračovat v závodu v klidu, ale rozhodně neskončit.

Z ostrova jsme se dostávali pomalu po několika kilometrech, čas letěl a i po budíčku v 5 ráno bylo najednou zase 9 hodin. Náš plán dostat se do Baru se pomalu hroutil. První kdo nám po opravdu dlouhé době zastavil, byl starosta jedné z obcí ostrova Krk, který vezl do nemocnice svého syna, kvůli pádu z motorky. Dále jsme po stovkách metrů narazili na mladý pár z Rakouska, který si dával pauzu na cigaretu. Ti nás dovezli asi na půl cesty k Dubrovníku. Na místo, kterému nemůžeme přijít na jméno, nazvali jsme ho peklo na zemi pro stopaře. 4 hodiny na úmorném vedru, které nám zpříjemnila asi jediná věc a to schody dolů k malinkaté pláži kde jsme se mohli na chvíli zchladit.

Náš plán dorazit dnes do černé hory se absolutně rozpadl, cíl jsme změnily na Dubrovník, kam už pomalu mířili Lucka s Davidem z týmu Nevymněknem. Horko, zoufalství, už jsme trochu propadali panice, trochu kvůli tomu, že jsme věděli kam, až se dostali ostatní. Vůbec tomu nepomohla první cizí cestovatelka/stopařka, kterou jsme na cestě potkali. Ta „nečekaně“ odjela asi po 15 minutách. Nás po 4 hodinách vysvobodil pár z Německa, který byl na cestě po Balkáně. Měly jsme radost, po cestě jsme se zase zastavili na vykoupání (a to né, že bychom se nemyly, byly jsme ve vodě min 2x denně) prostě bylo neskutečné horko. Jelikož byl tento pár celkem free, skočili do vody nazí.

Pár z Německa
Naši strašně milí zachránci s VW t3 california

Ze samé radosti jsme se ale nechali vyhodit naprosto špatně, u sjezdu na Zadar. Na ceduli bylo sice napsané Split, ale nikdo tam tudy jet nechtěl, jelikož by si ohromně zajížděl. Nikde nic, stojíme tu asi hodinu, přicházel hlad a byla moje šance zkusit se zeptat na jídlo u stánku z ovocem. Po radostném „úlovku“ asi pěti nektarinek se s nadšením vracím k Vojtovi a stopujeme dál. Po chvíli jde prodavač naproti nám k silnici, huláká na nás cosi a nad hlavou drží půlku obrovského melounu. Největší dnešní radost (po záchraně německým párem) byl tedy dar v podobě půlky asi 15 kilového melounu!

Meloun jako dárek od prodavače z ovocem
Naše červená radost (a také večeře)

Postupně si uvědomujeme, že stojíme úplně špatně, měníme plán a stopujeme do města. Zastavuje téměř první auto a my se necháváme vyhodit za městem směrem na Split. Už je asi 9 hodin, ale nevzdáváme to, chceme se dostat co nejblíž k týmu Nevyměknem, kteří už byly dávno v Dubrovníku, „asi pouhých“ 350km napřed. Další „povzbuzující“ zpráva přišla od týmu Nymbus 2000, které si na Slovensku stopli kamion a jeli přes noc do Dubrovníku (tudíž ujeli za noc, to co my za 3 dny). Oči jsme měli vypálené od světel aut, už byla asi hodinu tma a řekli jsme si, že už to opravdu nemá cenu, že jsme na dobrém místě a druhý den to bude lepší. Jdeme sníst meloun a za benzínkami nacházíme několik olivovníků. Já pověsím hamaku, Vojta ulehá na zem a usínáme v trenýrkách, jelikož je asi 26 stupňů.

 na pobřeží chorvastska je největší problém v tom, že pro dva kluky s batohem není v autě většinou místo, jelikož všichni mají řízky a lehátka až po strop auta a kdyby místo bylo, tak to autu přeci spotřebuje o litr paliva navíc a to nepřipadá v úvahu! Ačkoli tu projede hodně čechů, ukazovat českou vlajku nemělo žádný význam. Češi jedou na dovolenou,proč by měly brát k sobě do auta někoho navíc, „jestli nemáte na autobus, tak zůstaňte doma“.