LCR Den 6. Už jsme blízko, ale?

Ráno vstáváme ještě před Vladimírem, abychom mu ujeli. V 10 večer to nebylo tolik neobvyklé že tu nejezdí moc aut, oni tu ale nejezdila ani ráno. Nebo se nás drží smůla, co nás postihla včera? Vážně nevíme. Lidé na benzínce mi říkají, že se bojí nás vzít přes hranice. Říkáme si občas, jestli má vůbec cenu vstávat tak brzy, když stejně první 2 hodiny ráno čekáme. Po chvíli ale zastavuje mladík v uniformě. Byl to celník, který jel do práce a souhlasil, že nás hodí na hranice. Hranice tedy přecházíme pěšky a míjíme všechny lidi, které za hodinu projeli kolem nás a nezastavili nám (to je karma, teď máte druhý pokus zastavit nám a už se nemůžete vymlouvat na hranice 😀 ). Celníci nechodí pro vtípky daleko a ptají se nás, kam máme namířeno. Po naší odpovědi, že do černé hory nám říkají s největší vážností „ale na druhé straně je Srbsko. Poznává, že mu to nežereme a vylepší to, že jsme přeci na Maďarsko – Srbské hranici. My spokojeně kráčíme krásnou krajinou, mezi Chorvasko – černohorskými hranicemi.

hraniční přechod
Krásný klid uprostřed nikoho mezi Chorvatskem a Černou horou

Dostáváme vstupní razítko do černé hory a stopujeme do Baru, kde na nás už od minulého dne čekají naši kamarádi. Něco je ale špatně, 10 minut a neprojíždí jediné auto, což je divné, jelikož když jsme sem šli pěšky, auta jezdila. 20 minut……nic, 30….stále nic, po 40 minutách už nechápe a dostáváme další záchvat absolutního zoufalství, že život nemá smysl a že takhle to můžeme rovnou otočit a budeme vůbec rádi, že dojedeme domů a bla bla….  Po 50 minutách se jdeme zeptat, jestli se nám to zdá, jestli auta mezi hranicemi padají někam do rokle, nebo jak je možné že tu nejezdí žádná auta. Bylo nám řečeno, že spadli počítači a hranice jsou prozatím zavřené.

Po hodině a něco začali zase jezdit auta a my zoufale mávali na všechna, co projela, div jsme pod něj neskočily. Tak jednoduché to ale nebylo. Musel jsem ukecat (většinou tato úloha padla na mě) paní z Albánie, která mi nejdříve odpověděla ošklivým tónem, že není taxi. Když jsem ale načal část našeho příběhu, souhlasila, že nás s manželem odvezou alespoň pryč z hranic, odkud se nedalo jinak dostat. Po cestě jsme zjistili, že jdou z Anglie nějakých pouhých 2500km tak jsme s nimi chvíli řešili, jestli není náhodou lepší letět letadlem a začali o tom uvažovat. Po cestě, která zahrnovala převoz trajektem pár kilometrů, jsme dorazili do Budvy, což bylo asi 40km od místa kde jsme se měli sejít s holkama z týmu „Nymbus 2000“, které se tu už od rána váleli u moře. Jelikož už jsme měli všeho opravdu plné zuby, rozhodli jsme se na jisto vzít autobus, nic neřešit a užít si z holkami moře.

Budva
Budva, takové miamy v černé hoře

S holkami jsme se sešli v Sutomore, kde jsme si převyprávěli zážitky, viděli jsme se vlastně od startu v Praze poprvé. Po pár hodinách cachtání a užívání odpočinku, jsme se prohodili a už pouhých asi 15 km jsme do Baru stopovali holka/kluk. Což bylo pro nás samozřejmě několikrát rychlejší.

pohoda v moři
Koupačky v Sutomore

Zde jsme se po menších komplikacích v domluvě (Černá hora přesto, že má euro, tak není v EU, takže nám se nám nechtělo volat za 40kč/minuta[1]) sešli také po dvou dnech s týmem „Nevymněknem“.

 

 [1] Jednostranně bez dohody s EU euro zavedly Černá Hora a Kosovo a také na britských vojenských základnách Akrotiri a Dhekelia na Kypru. Nemají právo razit vlastní euromince.

I love Bar
Jedna společná – lowcosťáci v Baru

Pověděli jsme si společné zážitky a měli radost z toho, že se vidíme a že můžeme jít zase společně buskovat a vydělat si nějaké peníze. Měli jsme větší úspěch než v Krku, vydělali jsme za 2 hodiny zpěvu českých písní a jednoduššího tance asi 40 euro a šli jsme pro víno za 2 eura, které nebylo vůbec špatné (mimochodem ceny v supermarketech a v nonstopových obchodech jsou úplně stejně nízké). Večerní koupání, víno a povídání společných zážitků jsme zakončili na pláži, ustlali si na lehátkách. Pán co je hlídal, aby si na nich náhodou někdo neustlal, šel okolo a akorát nám řekl, že by bylo dobré, srovnat ráno lehátka, tak jak byly původně. Druhá krásná noc na pláži.

cedule
Cedule je důležitá, aby lidié věděli proč, tady tak blbneme