náměstí JEMAA EL-FNA

Letíme domů – Den 12.

Poslední den jsme si už užívali atmosféry města, nakoupil jsem ještě koření do tajinu, čaj a nějaké drobnosti. Bylo opravdu horko, dali jsme si tedy v naší restauraci poslední tajin a poslední čaj a už nás čekal pouze odlet domů.

Tato země v nás zanechala neskutečně mnoho pocitů, hlavně těch pozitivních. Rozhodně jedna z věcí, které opravdu nelituji, bylo to, že jsme si dopředu přibližně naplánovali trasu s možností její upravení, ale vlastně jsme sami nevěděli, co nás na ní čeká. Tato strašně rozmanitá země nás naprosto uchvátila. To, že zde můžete být ráno v poušti, projedete skrze Grand Canyon a nádherné oázy. Odpoledne jste v cedrových lesech s makaky, přejedete Atlas s lyžařskými středisky jako ve Švýcarsku a večer jste u oceánu, úžasné. Rozhodně to také byla naše zatím nejexotičtější země.

Od mnoha lidí se dozvíte, že zde jsou zlí a nepříjemní lidé, kteří vás chtějí jen obrat o peníze. Někteří dokonce říkali, že se zde necítili bezpečně. Také, že se zde nemůžete zeptat na ulici ani na cestu, protože za to chtějí lidi peníze. Nic z toho vlastně není pravda, stačí malá připravenost, přizpůsobení místním zvyklostem a tuto zemi si zamilujete. Zjistíte, že po oslovení náhodného člověka na ulici, kterého si vyberete vy, na vás promluví strašně milý a ochotný člověk. Že když se naučíte s lidmi bavit se o ceně produktů a služeb, budete se u toho usmívat, nebo slušně odmítnete, ještě se na vás usmějí, podají vám ruku a popřejí vám hezký den. Ostražití musíte být kdekoli na světě a já se třeba kolikrát cítím méně bezpečně v Praze než v Maroku.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.