Musíme jet dál – Den 7.

Třetí den v Himalájích. Dnes už odsud musíme odjet bez ohledu na náš zdravotní stav. Jinak se zpátky do Dillí nedostaneme včas. Vstáváme brzy. Zase leje a naše střevní potíže neustávají. Doberu poslední české léky a připomínám, že potřebuji koupit nějaké Indické.

Balíme, voláme taxi na nádraží, protože stále leje jako z konve. Ono i kdyby nelilo, stále si netroufnu jít ani s krosnou na autobus. Také si stále nedokážu představit, jak se svými problémy dokážu sedět 9 hodin v autobuse… Vojtovi už je lépe. Není sice úplně fit, ale může se na rozdíl ode mě vyzvracet z okénka nebo do pytlíku, ale co já…

Taxikář nám zastaví u lékárny a já se z lékárníka snažím vyloudit prášky na průjem K mému překvapení mluví lépe anglicky než já. Unavený mu jsem schopný vysvětlit pouze „i take a shit a lot“. Dojedeme taxíkem na autobusové nádraží a já už při pouhé představě cesty omdlévám. Jíst odmítám, netuším, co by to se mnou udělalo.

Představte si, že jedete autobusem co nejrychleji to jde. Na mokru. Řidič je šílenec a přejíždí z pruhu do pruhu. Sotva sedíte namačkaní na lavičce, prší na vás a na sobě máte krosnu. Myslíte, že to nemůže být horší? Tak teď k tomu přidejte infekční průjem. Každou zastávku se zeptám řidiče, jak dlouho stojíme a běžím si odběhnout kam to jen jde. Autobus naštěstí staví téměř každou hodinu a já odbíhám, kam to jen jde. Záchod za zdí na místě rozpadlého domu v dešti, není nic moc.

Po několika hodinách utrpení jsme v Shimle. Vítězně vystupujeme z autobusu. Přežil jsem cestu. Na záchod už snad ani nepotřebuji. Vezmeme si taxi a jedeme hledat ubytování. Booking a mapy mají jako vždy umístění všude možně. Malým autíčkem jezdíme na mokru do těch největších kopců v jakých je vůbec možné jezdit autem. Po několika špatných odbočkách dorazíme k našemu ubytování.

Před ubytováním se ptáme Asiata, který vyleze z pokojů na recepci. Nasměruje nás k recepci a také z něj vypadne, že sem přijel lyžovat. My s očekáváním recepce vejdeme do obývacího pokoje majitele. Jsme ubytování. Mám k dispozici záchod, večeři odkládáme na ráno a s úlevou si pouštíme v TV indický Wipeout.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.