Život nomádů – Den 13.

Probudíme se v hotelu a jdeme balit, dnes se zase posouváme o něco jižněji. Jedeme vlakem z Margaa. Nejdřív ale potřebujeme opravdu hodně rupií, jelikož ve městě, kam jedeme rozhodně směnárna nebude. Každý nás posílá od čerta k ďáblu, ale směnárna v nedohlednu. Nakonec asi na pátý pokus nás pán dovede do malé místnosti, kde má pán jeden zatím z nejlepších kurzů v Indii. Měníme tedy hodně peněz. Hned vedle si povšimneme obrovského rybího trh. Pouze nakoukneme a nakoupíme ovoce a frčíme na nádraží. Zde máme koupenou jízdenku do města Gokarna.

Kocháme se krajinou a já se odhodlám vyzkoušet sladké lassi. Je v pytlíku jako mozzarella a prodává ho tu mladý klučina za 3 Kč. Rozstřihne mi pytlík a dává mi do něj brčko. Je to úplně výborné, jako když naředíte smetánek vodou. Po cestě se kocháme zátokami, políčky a vodními buvoly. Při příjezdu na nádraží nás čeká překvapení. Je zde doktor se zapisovatelkou, která nám měří teplotu. Musíme vyplnit odkud jedeme a kam jedeme, poté nás teprve pustí. První corona-opatření, které se očividně týká pouze turistů.

Nenasytní tuktukáři na nás netrpělivě čekají, až jim kapou sliny. Jelikož víme, že je to do vesnice ještě kus cesty, usmlouváme toho, který sleví nejvíce. Přijíždíme do „centra“ a na ubytování to máme ještě pár set metrů. Ubytování je v nedostavěném velkém domě, kde je i zahrada s houpací sítí.

My ale neotálíme, bereme plavky a chceme vidět jedny z těch nejhezčích pláží, které na západním pobřeží vůbec jsou. Ubytování jsem záměrně vybral nedaleko pláží. Za pár minut jsme tam. Svlékáme se a utíkáme od moře, je krásně teplé. Po vykoupání se jdeme navečeřet do restaurace na pláži. Dáváme si zase smažené nudle s rýží.

Užíváme si atmosféry a čerpáme zdejší energii. Je zde dost turistů. Tito jsou ale jiní než ve zbytku Indie. Jsou to běloši, kteří zde našli klid. Rodiče s dětmi na delší odvolené nebo nomádi, kteří sedí v restauracích na pláži s notebookem a pracují. My jen pozorujeme západ slunce a máme se fajn.Po návratu na ubytování se pouze natáhneme do hamaky, dopijeme zbytek rumu, který je stále odporně teplý. Pomazlíme se s indickým štěnětem, které mě málem sežere. Před spaním ještě chvíli pozorujeme hvězdy z třetího nedostavěného patra. Kluci si naistalují děravou síť proti moskytům a jde se spát.

Napsal

Lukáš Táborský

Cestování s sebou nese nespočet zkušeností do budoucího života a je v dnešní době tak jednoduché, že je opravdu hanba necestovat. Člověk pak také pozná sám sebe a zjistí, že život nemá hranice, zjistí, že při výstupu z komfortní zóny, začínají ty pravé zážitky, které vám zůstanou na celý život.